Náhrdelník z perel
Start a cíl dnešního běžeckého svátku byl na Masarykáči. Závodu se každým rokem zúčastňují tisíce běžců v různých kategoriích, na různých trasách a ne jinak tomu bylo i letos, při sto prvním ročníku. Je jasné, že při takovéto účasti zaparkovat vozidlo je problém, a tak jsem svoje autíčko nechal na parkovišti u Hradu a na náměstí došel pěšky.
Pozávodní euforie, radost z vítězství, skvělá atmosféra, to byly pocity, které mě provázely cestou zpět. Zkrátka, zdálo se mi chvílemi, že vznáším se kousek nad zemí.
Přijdu k autu, když luxusním vozem hned vedle mě přistála ještě luxusnější ženská. Mohla mít tak kolem pětadvaceti, bílé šaty zdobil hluboký, bohatě nabitý dekolt, byla štíhlá, hezky nalíčená, prostě šmrncovní kus. Otevřela kufr svého vozu, ze kterého radostně vyskákalo šest fešáckých psů, natěšených na procházku kolem řeky Ostravice. Ten, který byl nejvíce nedočkavý a nejvíc vrtěl ocáskem, se paničce nepozdával, tak ho po čumáku začala fackovat, jak fackovacího panáka.
„Dámo, proč toho pejska bijete, vždyť nic neprovedl?“ Ptám se.
Kráska na to: „Kurva, to sou moji čokli a vy se doprdele do nás neserte. Hovno je vám po tom…do piče!“
Jen jsem odpověděl: „Tak s vámi bych chtěl mít dítě, krásko!“.
Zkrátka, krása a hloupost v jednom těle.
U stolu pod pergolou se nás sešlo osm. Já se svojí chotí, dcery a vnučky, tedy tři generace. Popíjíme drink a vedeme řeč. Diskuse mezi generací „baby boomers“ a generací „X“ je jasná. Politické a sociální spory, neboli, z mého pohledu, „Obchodníci zuby cení, jak nám opět zvýší ceny“, nebo „S poctivostí nejdál dojdeš, pokud tě ovšem nedoběhne nějaký podvodník“ a taky „Kdo lže, ten nekrade, jenom nemluví pravdu a to trestné není“.
Za pozornost stojí odloučená sekta generace „Z“, tedy vnučky. Obouruč zběsile mačkají klávesnice mobilů a jen sem tam prohodí hlášku: eN Pí Cí. Ptám se „Co to je?“
Odpověď zní: „OMG. Hele dědo, BWT, ATM to neřeš. Nemám náladu na Yepp pink. Teď nejsem Cool, after, after, ye!?
Doma jsem si doplnil vzdělání: NPC – Je to nepodstatné, OMG - Ó můj Bože, BWT – jen tak mimochodem, AMT – momentálně, Yepp pink – kecat, Cool it – uklidni se, after, ye, potom, jó.
Kdysi platila jednoduchá hláška „Vrať se do hrobu“.
Poslední projížďka na bruslích mi přinesla zajímavý zážitek. Jedu vám takhle cyklostezkou z Bohumína přes Šunychel, Kopytov ke Kališovu jezeru a zpět. Na autobusové zastávce v Kopytově před jízdním řádem stojí babka, taková zdravá selka 80+ a říká: „Panočku, kiedy mi jedě autobus do Bogumina, ja už na ten jizdni řad něvidim“. „ Paní, jede vám to až za hodinu, ale jestli chcete, mohu vás vzít na hřbet, nějak těch sedm kilometrů spolu zvládneme“. Ona na to: „Jé, chlopě, vy stě zlato! Fakt by stě byl tak hodny? Tož to by mi pomoglo.“…a už se mi drápala na záda, jak Káča na čerta.
Vzal jsem roha.
Halda Ema je kultovní místo obyvatel Ostravy, takový malý, stále kouřící Vesuv. Do sportovního menu zařazuji Emu, jednou měsíčně si na ni vyběhnu a mám tu naši Ostravěnku jak na dlani a Beskydy na druhé dlani. Protože uvnitř je teplota kolem 1 000 st. C, metamorfují v ní horniny i teplomilná vegetace zde přežívá zimu. Kousek před vrcholem předbíhám skupinu devíti slečen, všechny v zeleném, jen jedna měla tričko bílé. Teprve na vrcholu zjišťuji, že dámy jsou hluchoněmé. Vysvětlily mi, že právě ta, která má tričko bílé, se zítra vdává, ať jí na něj něco napíši. Podaly mi černý fix a já jsem nevěstě na záda nakreslil čtyřlístek. Ještě mě požádaly o společný snímek a už jsem pelášil dolů. Pod první serpentinou jsem jim ještě pokynul na pozdrav, když…! To není možné! Ony na mě ukazují vztyčený prst levé ruky a přes něj pravou symbolizují sex. No já, stařík a devět mladých žen, z toho jedna nevěsta?! To mi hlava nebere! Až když mi ukázaly fix a naznačily, že jsem jim odnesl víčko, potom teprve jsem gestikulaci správně pochopil.
Po disciplíně „PLANK“, („prkno“, ve které jsem v Havířově zvítězil a odnesl si obrovskou vánočku – symbol břišáků), byla vyhlášena další výzva, jejíž soutěžní vyvrcholení se bude konat koncem října. Jedná se o kliky. Kdo jich nejvíce naseká, ten vyhraje. (Nevím, jaká bude cena pro vítěze, možná klika od blázince.) A tak jsem zahájil tvrdou přípravu:
Denně cvičím kliky,
taky prkno s kmity.
„Zbytečně se Dědku snažíš,
jenom svoje síly maříš.
Kup si rači Harulky,
toť mastička na kulky.
Pak nám bude vesele,
v ringu teplý postele!“
Nazdar!!!
