149. Přišlo babí léto
BABÍ LÉTO
Potkal jsem ho na ulici a zeptal se, jak jde život. Odpověděl, že od doby, kdy jeho kamarád Patrik zmizel pod hladinou Kozího Becírku a on mu nedokázal pomoct, to stojí úplně za prd. Navíc se blíží zima, tak si bude muset najít nové bydlení, protože v lese pod čističkou by nemusel jara dožít.
„No, Juro, doufám, že než vypadneš, uklidíš si po sobě ten brajgl. Donesu ti pytle, tak se můžeš předvést.“
Uklidil.
„A víš co? Na zítra ráno svoláš bezdomoveckou schůzi. Přijďte ještě zastřízliva, do lesíka pod bazénem o půl desáté. Budu mít k vám řeč.“
Přišili. Bylo jich sedm.
„Přátelé, pohlédněte kolem sebe na ten chlív. Scházíte se tady na pozemku, který nikomu z vás nepatří, chováte se jak vepři příměstští a je vám úplně fuk, co na to ostatní obyvatelé města. Jura je z vás služebně nejstarší, nejzkušenější, navíc má jen jedno oko, jako měl slavný Jan Žižka z Trocnova, proto ho pověřuji předákováním na dnešní úklidové akci. Tady jsou pytle, tak fofrem!“
Za hodinu bylo hotovo.
Letošní podzim na sebe s babským létem nechal čekat. Konečně se udělalo pár dní hezky a tak jsem si naplánoval sportovně poznávací cestu do Polabí. V plánu byly tři rozhledny, dvě muzea a hlavně dvacetikilometrová vyjížďka Polabskou cyklostezkou na in-line bruslích. Po levé straně mám Labe, po pravé les. Vidím, že z lesa jde dým a protože není kouře bez ohýnku, nabral jsem azimut směr požár. Na lesní pěšině mne přivítal pes. Takový černý, přátelsky se tvářící čokl, vrtěl ocasem a já jsem měl dojem, jakoby chtěl říci ,Nazdar příteli, jen pojď dál, tady jsi vítán´. Zavedl mě do bezdomoveckého doupěte, kde umouněný houmeless středního věku zrovna přikládal pod kotlík. Říkám mu:
„Nazdar bezďo, vidím, že přicházím právě včas. Jaká delikatesa se dnes k obědu podává?“
Odpověděl, že už jsou po obědě, mužstvo odešlo do terénu a on má dnes tábornickou službu. Rozhlédl jsem se kolem, jen stěží potlačil pocit střevní plnosti a zvážil další komunikační kroky. Aby mi porozuměl, spustil jsem na něj hezky Česky:
„Helé, bezďo, takovejhle dojemnej vobraz, kerej vidím kolem sebe, by nedokázal namalovat žádnej moderní umělec. To bezdomovci Našeho Města, to sou jiný kádři. To bys čuměl, jak po sobě umí uklidit! Víš, Naše Město má navázanou družbu s Polským městem Rydultowy, s Chorvatskou Crkvenicí, určitě se chystá družba i s některou obcí na Ukrajině a naši radní jezděj sbírat zkušenosti až do Říčan u Prahy. Družební svazky jsou teď v kurzu. Co kdybychom navázali přátelskou spolupráci mezi bezďákama z Našeho Města a bezďákama z Kolína?“
Odpověděl, že to není jen tak, to by se musel poradit s ostatními, a taky už se prý brzy budou stěhovat….no, zkrátka nebyl to zrovna muž bystrého rozumu. Kdyby se zeptal na dotace nebo benefity! Takto jsem si připadal, jako bych četl koňovi básně, a tak jsem se raději rozloučil a za doprovodu přítele psa odešel zpět na cyklostezku dokončit sportovní a kulturně poznávací cestu.
Vlastně ani nevím, proč jsem tento článek vůbec psal. Ale možná, že si ho přečte nějaký úředník z Životního prostředí, nebo ze Sociálky, třeba i některý ze Strážců pořádku Našeho Města……
Nazdar!, Dědek. (Říjen 2022)
