142. ČTRNÁCTÝ PROSINEC
Je čtrnáctý prosinec, sedm hodin a dvacet minut, venku mrazivý čas a já ještě vylehávám ve svém vyhřátém pelíšku. Z hrudního koše se ozývají zvláštní zvuky, starý hřbet bolí, kluby vržou, v hlavě se motají podivné myšlenky. Vstávat, nebo snad raději zůstat v klidovém režimu? Jenže pampersky zatím nepoužívám, takže vzhůru psanče této země!
Po-ma-lu se posadím, o-pa-tr-ně a po-ma-lič-ku se postavím, to aby se mi nezamotala hlava, otevřu okno, abych se nadechnul čerstvého luftu. Když už se mi podařilo vstát a zprovoznit pajšl, přidám pár dechových cviků. Pak tělo znásilním několika propínacími cviky a ještě protrpím i sérii cviků korézních, které prý odbourávají nebezpečné vnitřní tuky. (Na to bacha!) Ještě několik sklapovaček, dvacet dřepů s výskokem, na to padesát kliků…..a odchod směr koupelna. Po ledové sprše se konečně cítím zocelený na těle i na duchu….ještě váha (73,6) to by šlo, den může začít.
Je čtrnáctý prosinec, osm deset. Vcházím do kuchyně, kde už moje soudružka manželka Jana, čumí do noťasu, pije kafe a hulí první cigárko. Prý kvůli metabolizmu. Vždycky jí říkám, ať si na ten svůj metabolizmus pěkně z rána dá žejdlík šaratice, a hned bude mít jiné starosti. Mile ji oslovím: „Bábuško, neser mě s tím tým blbým kouřením. Doprdele zanedlouho končí rok, tak si dej do toho příštího socialistický závazek, že přestaneš kouřit, nebo založím odbory, zavedu sankce, zruším demokracii!“ Na to moje drahá vypustila z úst, nosu, možná i z uší oblak dýmu a prohlásila, že bych alespoň dnes mohl být přívětivější, když je toho čtrnáctého prosince.
A tak jsem obrátil stránku a vyzvídal, co že bude k dnešnímu slavnostnímu obědu. Přátelsky a vítězoslavně se na mě usmála a prohlásila. „Uzená kuřecí stehýnka s bramborem.“ „Co?, ty mi chceš k sváteční krmi podvrhnout uzený slepičí běhák beztak z akce, to snad nemyslíš vážně! Chceš mě snad otrávit, Maryšo!?“ Nedá se nic dělat, ačkoliv dnes nemám službu, budu si muset svoji krmi připravit sám. Zavzpomínal jsem svého mládí, kdy jsme se stravovali ve školní jídelně (družině), a když je ten čtrnáctý prosinec, dopřeji si lahodného rýžového nákypu, s kandovaným ovocem, ozdobený strouhanými ořechy a čokoládou, politý máslem. Během oběda se mi pak moje drahá nenápadně dívala do talíře…ruku bych dal do ohně za to, že právě kvůli mojí delikatese. (Samozřejmě ne svoji ruku.)
A když tady máme ten čtrnáctý prosinec, musel jsem hned i vymyslet nějaký slušný kulturní program. Vyrazili jsme na zdravotní procházku k nedalekému rybníku Skučák „nakrmit labutě“: "Labutí jezero" však bylo zamrzlé a tak jsem použil sekeru, abych si pro dnešní narozeninové osvěžení v ledu vysekal prostor.
Je slavný čtrnáctý prosinec a nám oběma je zase o rok více. Mě už bude od zítřka táhnout na sedmasedmdesátý rok. U žen se věk neprozrazuje.
Mějte se znamenitě, Dědek (J.L.)
Komentáře
Přehled komentářů
Dědku vše nejlepší hlavně zdraví a Novém roce mnoho běžeckých zážitku přeje Petr
narozeniny
(PETR ŠTRAMBERK, 12. 12. 2022 20:15)