141. Tour de "B"
TOUR de „B“
Býti hodný, zdvořilý, ochotný, pracovitý, bližnímu vždy poskytnout pomocnou ruku, vyhýbat se nemravným projevům, nečumět po babách…..se vždycky vyplatí. Mám s tím svoji zkušenost. Přišly Vánoce, a protože jsem se po celý minulý rok choval mravně, přinesl mi Ježíšek kolo. Ne ponožky, jako obyčejně v minulých letech, ale krásný horský bajk.
Každé léto na lodi splavuji některou z našich řek. Vlastně ty, které jsou na kánoji splavné, mám sjeté skoro všechny a chybí mi už pouze Cidlina. Ta se sjíždí z Nového Bydžova až po soutok s Labem. Jenže letošní léto bylo suché a vodákům nepřálo, tak snad příště.
A tak jsem osedlal svého Ježíškovského oře a vyrazil za poznáním na Vysočinu, Posázaví a Českou Sibiř. Svoje putování jsem zahájil v Novém Městě na Moravě. První moje zastavení bylo na Pičulíně.
No nebýt alespoň jedenkrát v životě na kopci vysokém 664 m s takovýmto libozvučným názvem, to by mě hodně mrzelo. Dalším cílem mojí tour byla Přibyslav.
Kdo dával ve škole pozor, ví, že právě tady na Žižkově poli v roce 1424 zemřel ve věku šedesáti čtyř let náš slavný husitský vojevůdce Jan Žižka a roku 1874 zde byla postavena jeho mohyla.
Další etapa směřovala do malé, avšak významem velké obce Číhošť. O Číhošťském zázraku z roku 1949 v místním kostele a duchovním Toufarovi se hodně napsalo, ale málokdo ví, že pár metrů za obcí se nachází geografický střed republiky. Místo je označeno kamenným pomníkem s vyznačením zeměpisných souřadnic.
Další díl cesty byl ozdoben malebnou krajinou, cestami lemovanými alejemi líp, kaštanů i babyky. Vždycky jsem si myslel, že babyka je pouhý keř, nebo snad bylina, avšak tenkrát jsem výjimečně ve škole nedával pozor. Je to právě ten druh javoru, jehož plody jsou okřídlené dvounažky. Těmi jsme si v dětství zdobili nosy. Jak si to tak fofruju serpentinami do údolí řeky Sázavy, dostanu smyk. Přímo v zatáčce na mě číhala kupa kobylinců, které jsem se už nedokázal vyhnout. Jen díky svému mrštnému, vytrénovanému tělu a býčí síle, kterou disponuji, se mi podařilo předejít katastrofě a dnešní etapu ve zdraví ukončit.
V poslední části cyklovýletu jsem si to namířil do oblasti nazvané Česká Sibiř a vydal se přímo na tajemnou, záhadami i nadějí opředenou horu Blaník. (638m/m.) Už za tmy a dobitý jak stará kobyla jsem ulehl pod rozhlednou. Někde z hlubin kopce se ozývalo bezstarostné chrápání rytířů. Záhy i já jsem bezstarostně usnul a brzy nad ránem se probudil zimou. Tak už to na Sibiři bývá.
Milý, bystrý čtenáři. Pokud jsi pozorně přečetl „Tour de B“, zajisté jsi pochopil, že se jednalo o putování ve vyjmenovaných slovech po B, jak jsme se je kdysi učili na základce: Býti, Obyčej, Bystrý, Bylina, Kobyla, Býk, Babyka, Bydžov, Přibyslav.
Jo, abych nezapomněl! Zmíněná cesta se opravdu uskutečnila a na příští víkend jsme s kamarády Zbyškem a Zbyňkem domluveni, že navštívíme Památník ll. světové války v Hrabyni.