139. 150-ka
Kamarádi, dnes je velevýznamné datum - 15. 6. 2021! Vysvětlím, čím je právě ten dnešní den tolik významný, kromě toho, že se taky jedná o ,Světový den proti násilí na seniorech':
Narodil jsem se 14.12. 1945, moje drahá Babka Velitelka přišla na svět 16.12. 1946. Matematicky vzato, právě dnes (15. 6. 2021) je nám dohromady 150 let!!!
Nazul jsem si kolo-boty a vydal se bruslit na cyklostezku podél nedaleké řeky Olše. Tam si vždycky fajnově provětrám hlavu a přicházím na spoustu bezvadných nápadů. Jedu vám takhle stezkou, potkávám dřímající rybáře, jak ve svých maskáčových uniformách marně čekají na záběr, sleduji pilné bobry, jak neúnavně makají na kácení stromů, taky sleduji elegantně tvarované zadečky a pevné hrudní bochánky šikovných bruslařek, s údivem sleduji cyklistky s objemnými zadky, které jakoby spolkly sedátko kola. Na rozkvetlých loukách v okolí převažují kopretiny, oblíbená bylina mojí choti......a ejhle, nápad je na světě. Hurá! Natrhám jí sto padesát kopretin, když máme ty sto padesátiny, udělám jí radost a hlavně mě to nebude nic stát.
Hned jsem pohlédnul do pomyslného "zpětného zrcátka" a zavzpomínal let minulých, kdy jsem svojí drahé k společným sto dvacetinám pořídil krásné kolo. Celý důchod jsem do něho vrazil! Hned na první vyjížďce podél řeky Ostravice spadla z mostu do řeky, nazvala mě vrahem a kolo, kterému se naštěstí nic nestalo, muselo okamžitě z baráku. O podřenou parťačku jsem pak musel pečovat více než týden, nakupovat hojivé masti a foukat na bolístky. Další hrůzné vzpomínky se dostavily, když jsem zavzpomínal čtyřicátého výročí od našeho sňatku. Tenkrát jsem ji zatáhnul do sexshopu "Růžový slon", aby mi pomohla s výběrem. Dramatické události spojené s nákupem a večerní oslavnou "akci" ;-) jsem už popsal ve svojí knize ,Z Dědkova šuplíku', tak se nebudu opakovat.
Domů jsem dnes přišel schovaný za puget žlutobílých kopretin a s vítězoslavným úsměvem na tváři. Přivítala mě ostrým zvoláním: "Cos zase proved, ty......!" Za tečky si dosaďte jakýkoliv nemravný název v pátém pádu, já si totiž potrpím na slušné vyjadřování. Teď už bez úsměvu, spíš udiveně jí říkám: "Babičko, nic jsem neprovedl, to je dáreček pro tebe. Dnes je nám sto padesát!". Na to se rozzářila, jak Černobyl v 86. roce a řekla: "Jéjej, to abych udělala něco dobrého k obědu! Třeba čínu!" (S malým ,č´.) Copak o to, já mám ostré pokrmy rád, ale čína z těch jejích oblíbených dietních párečků, kečupu a všelijakého koření není zrovna ÓKá-čková delikatesa. Nicméně, abych neurazil, předstíral jsem dobrý apetit a přežral jsem se jak Somálec z rohlíku namazaném povidly. Dokonce jsem jí (se zkřivenou hubou) ten gastronomický zázrak i pochválil.
Ještě jeden úžasný dárek ode mě dostala. Ona ráda nosí volná trička. (Naštěstí volná!) Na to jsem pamatoval a už dříve pro ni na targowisku v Zabelkowě pořídil úžasné, slušivé, elegantní triko s pitbullem. No, to zas bylo keců jak v parlamentu a přitom jí tolik slušelo.
Tož taková u nás teď vládne rodinná a pohodová atmosféra.
Tak a teď zvedám kotvy a odjíždím na několik dní do našeho RRC (rodinné rekreační centrum), abych nastartoval ten pekelný stroj a posekal latifundie, obléknul Václava, oprášil trpaslíky, sklidil plody svojí práce...., a pak se zase ozvu jak jde život.
Mějte se znamenitě, Dědek (J.L.)
díky
(McVitas, 3. 9. 2021 14:03)