131. MYŠLENKOVÁNÍ
Tichá meditace na gauči pod pergolou s pohledem na masiv Ondřejníku mi přináší pohodu na duši. (Samozřejmě, pokud neotravují vosy, ale s těmi už jsem si poradil.) Ondřejník je hora, kterou mám jak na dlani, vzdálená pouhý jeden kilometr vzdušnou čarou. Má tři vrcholy, z nichž nejvyšší měří 964 m, tedy nepatří u nás k těm nejvyšším. Beskydy totiž mají třiatřicet vrcholů vyšších než 1 000 m. Když jsem odešel do penze, řekl jsem si: ,Do roka a do dne´, jako Honza Kozina. A skutečně do roka jsem je všechny ve svých písemnostech odfajfkoval. A jak tak sedím, medituji, upíjím vína, přichází na mě myšlenkování. Já myšlenkuji rád.
Lesa pánem našeho Ondřejníka je jistý polesný Hubert. Svému jménu i svým kolegům z branže dělá tak akorát ostudu. V lese kouří, popíjí doma pálenou samohonku, nedbá přírodních zákonů, zkrátka je darebák. Místo aby se staral o les, aby měla lesní zvěř svůj klidný domov, dává přednost kšeftu se dřevem, kácí stromy a dřevo pak prodává ku svému prospěchu. Místo aby se staral o lesní zvěř, dává přednost jisté babě Jagušové, která pobývá ve své chatrči nedaleko Hugovy hájenky.
Baba Jaguška je taktéž mezi místními považována za nechvalně známou celebritu, nejen pro svoje techtle-mechtle s Hugem, to ať si techtluje kdo chce s kým chce, ale především proto, že ve své chaloupce provozovala nezákonný obchod s perníkem. Však taky dostala tři roky natvrdo v Heřmanické věznici, kde prý se jejímu obchodu s drogami dařilo ještě lépe než v její perníkové chalupě. Teď už babizna je několik měsíců na svobodě a tak se opět s Hubertem dvakrát týdně scházejí v jejím doupěti neřesti.
Kolikrát pak podnapilý a zhulený Hubert ani netrefí do svojí hájenky, usne pod rozložitým jehličnanem a lesní zvěři je tak akorát pro smích. Stalo se, že na chrápajícího polesného narazil kanec Horymír, když si pochutnával na žaludech a bukvicích. Zabavil mu jeho klobouk, fajfku, hůl i čokla Honzu. Honzu vlastně nezabavil, ten ochotně emigroval sám….a ještě se k nim přidal zajíc Hugo, jak je zřejmé z pořízeného dokumentu.
Delegace ve složení Horymír, Honza, Hugo navštívila chytrého lišáka Bystroucha, aby svolal schůzi, na které zvířecí sněm rozhodne, jak zlepšit životní poměry v lese. (Tady bych rád připomněl, že Bystrouch je vnuk známé lišky Bystroušky z nedaleké obory na Hukvaldech, která proslavila jistého Leoše J., muzikanta z podhradí.) Schůze byla svolána hned na příští víkend. Vyčkávat až do října by bylo krajně nerozumné, protože s říjnem přichází u zvířat k pohlavní lačnosti nebývalé síly, což by mohlo narušit hladký průběh jednání. Dle očekávání byl do vedení jako náčelník jednomyslně zvolen starý, zkušený a všemi respektovaný dvanácterák Vladimír Iljič Jelen.
Záhy bylo rozhodnuto:
-
Tchoři se nastěhují do příbytků Huberta i Jagušky.
-
Kuny vyplení kurníky.
-
Krtci zdevastují záhony s konopím.
-
Zajíci sežerou veškerou zeleninu
-
Černá zvěř sklidí brambory a řepu.
-
Ostatní savci i ptáci se postarají o co nejukrutnější bordel.
Jak bylo rozhodnuto, tak se i stalo. Jednoho dne se Hubert s Jagušou opět v podroušeném stavu vrátili ze svojí obchodní cesty a splakali nad tou příšernou spouští. Po vystřízlivění dali hlavy dohromady a rozhodli se, že odcestují někam hodně daleko. Beztoho už zase po babě pro její nezákonné aktivity pátrali muži zákona, tak byl nevyšší čas zvednout kotvy. Proslýchá se, že odcestovali na Zakarpatskou Ukrajinu, kde žijí v tamních hlubokých lesích a živí se pálením samohonky.
Tož jsem u toho popíjení vína raději domyšlenkoval a jsem před rozhodnutím, jestli načít další láhev nebo jít chrápat. Horymír, Honza i Hugo už dávno spí, a tak já jdu taky.
Dobrou noc, Dědek