126. SVATBA…… 1/2MARATHON
SVATBA…… 1/2MARATHON
Když mi moje žena domácí oznámila, ať si na víkend 21.a 22. září nic neplánuji, jelikož se vdává naše nejstarší vnučka Eliška, hned jsem ji považoval za třídního nepřítele. Už dávno jsem měl naplánovaný na sobotu 21.9.Zátopkův půlmaratón v Kopřivnici a na 22.9.Citty 1/2maraton v Ostravě. Takovýto zásah do mých plánů ve mně vzbudil pocit křivdy a nesvobody. Však jsem taky hned vyndal klíče a začal jimi na protest usilovně cinkat jako tenkrát, když si mnozí mysleli, že si vycinkají cestu do ráje. Svatební obřad a hodokvas se uskutečnily v přírodní restauraci Hastrmanka. Popravdě, vcelku nudná záležitost. Žádné mezirodinné hašteření, žádné slovní přestřelky, nikdo neskončil v rybníku pod terasou, nikdo se pořádně neožral ani nepopral. Jediný náznak zápasu způsobil ženich při vykonání předepsaného symbolického polibku po potvrzení manželského slibu slůvkem ANO. Třikrát se musel hluboce nadechnout, než dlouhé políbení ukončil. Bujaré veselí, jídlo, pití, zpěv a tanec, zkrátka srandy ranec byly na pořadu do pozdních hodin. Já jsem však se svojí chotí a pocitem střevní plnosti odcházel po desáté hodině.
Ráno jsem svoji starou kostru osvěžil ledovou sprchou a tělesnou povadlost zregeneroval krátkou rozcvičkou a silnou kávou.
Start Ostravského Citty půlmarathonu byl stanoven na desátou hodinu….. a byl jsem tam. Ještě jsem si stačil očíhnout soupeře v kategorii zralých mužů, ať vím, jakou zvolit strategii. Hned po startu jako v lize, přišla na mě krize! Ve vnitřním hospodářství se utkala svíčková na smetaně s kuřecími řízečky. A to byl čas pro Václava, který mi už na druhém kilometru ukázal záda a ztratil se v davu. Soupeř Šaman mi dýchal na hřbet a hned za ním i Miloš! Ty další nepočítám, to byli „čučkaři“. Na sedmém kilometru zahlásil přítomnost tataráček a šlehačkové dortíčky. Já se však nenechám zlomit a poroučím svému tělu, ať překoná samo sebe a vytrvá! Ale pozor! Je tady dvanáctý kilometr a ke slovu se hlásí bublinkové vody, uzené kolínko a Jagermeister. Říkám si, že může být hůř, jistě se ještě v zatáčkách střev ozvou rybí kuličky v kyselém nálevu, grilované kolínko i další pochoutky…. a tu mě na šestnáctém kilometru předbíhá chlap. Sice o více než generaci mladší, ale zato s břichem, jakoby se svatebního obžerství zúčastňoval každý víkend. To mě fakt dost rozlítilo. Zmobilizoval jsem hlavu, nohy i plíce, do gatí vypustil přebytky plynů, přidal na páře, prodloužil a odlehčil krok. Na sedmnáctém kilometru předbíhám Václava, zvyšuji náskok a do cíle na Masarykově náměstí dobíhám v kategorii těch nejstarších borců jako první. (Po zdolání 21,1 km dostávám hlad.)
Uvedené sportovní události se celkem zúčastnilo kolem dvou tisíc sportovců, (tím myslím i běžce čtvrtmaratonu, rodinného běhu, štafetového maratonu), a protože se jednalo o charitativní akci, vybralo se 62 250,-Kč. Tentýž víkend na nedalekém letišti (v Mošnově) probíhaly „Dny NATO“. Demonstrace válečné techniky a humbuk kolem takovéto události jistě šel do desítek milionů. Právě dnes na internetu psali, že sběr plastových víček pro charitativní účely stále frčí a potřebných přibývá.
27.9. 2019, Dědek