119.TO UŽ JE DÁVNO
TO UŽ JE DÁVNO
Polévku ze zelí
k tomu mléko svěží
na vrch guláš z fazolí
to se potom běží!
Tak toto je můj recept na to, jak docílit kvalitního výsledku na běžeckých závodech. V letošním roce jsem dal už sedmadvacet závodů a z toho stál osmnáctkrát na bedně. Popravdě, ono se zas není moc čím chlubit, v kategorii vetchých a lítost budících staříků už nás moc není. Většina mých kámošů z běžeckých štrek vyhučela komínem nebo změnila svoje zájmy třeba za dlouhé zdravotní procházky po nákupních střediscích. Ty mají přece taky svoje kouzlo. Právě dnes je devátého září a tedy Den horníků a já po dnešním čtvrtmaratonu odpočívám na zahradě, vyvaluji si svoje unavené běháky a vzpomínám na staré časy, kdy jsme (ne zrovna úspěšně) budovali socializmus. Na časy, kdy jsme se na úřadech zdravili ,Čest práci‘, ale v dole, tam nadále platilo tradiční ,Zdař Bůh‘. Dávný příběh, který vám teď nabídnu, není žádná symfonie vlastní fantazie, ale pravda pravdoucí.
Tak zvané výrobní porady jsem neměl rád. Neustálé vybízení ke zvýšenému pracovnímu úsilí, přesvědčování k účasti na přesčasových směnách a slibování lepších pracovních podmínek i výdělků mi už lezlo na nervy. Tentokrát jsem na poradě zvolil milý, přátelský tón, bez zvýšeného hlasu, použil jsem spisovnou češtinu bez vulgárních slov, prostě jako slušňák, který hovoří ke stejně slušným, rozumným a inteligentním lidem:
„Chlapci moji drazí, nemusím vám složitě vysvětlovat, jak vážná situace nastala v těžbě uhlí, že je ohrožené splnění plánu a tedy i naše výdělky. Proto vás chci naléhavě požádat, abyste pokud možno všichni nastoupili na mimořádnou sobotní směnu. Chápu, že účast na šichtě budete chtít projednat ve svých rodinách, ale jsem přesvědčený, že vaši drazí rodinní příslušníci vážnost situace pochopí a do práce nastoupíte, jako jeden muž“.
Moje řeč, křehká jak vánoční ozdoba, vyvolala mezi horníky poněkud zmatené chování. Někteří se jen potutelně usmívali, jiní se kolem sebe rozhlíželi, jakoby mým slovům ani nerozuměli a ti, co moje slova neposlouchali, ti sledovali hodinky a tlačili se ke dveřím, aby co nejrychleji z kanceláře vypadli. Na mimořádnou směnu tehdy nepřišla ani noha!
Příště jsem svojí poetické duši uvolnil prostor a změnil taktiku i rétoriku:
„Synci, kurva, jestli si mylite, že se mnou vyjebete, tak to jste na pěknem omylu! Dobře vite, že jak nejsou vykony, tak tež nejsou prachy, které potřebují vaši haranti a hlavně vaše baby. Ja se s vami nebudu srat a těm vašim krasavicim napišu osobní dopis, ve kterem jim vysvětlim, jak serete na robotu, že o vydělky nestojite, protože si na to zasrane pivo, co furt kurva do těch vašich sprostých pysku lejete, vždycky jakesi prašule schrastite. A tež jim napišu, že jsem vam sliboval tolik peněz, že při vyplatě byste přišli domu vyzdobeni jak vanočni stromek. Z kapes by vam čuměly stokoruny a srolovane pětistovky by vam vyčuhovaly z nosu, uši a dokonce i z řiti. Tež jsem zajistil, že vam za učast na směně na ekonomii vyplati tři stovky mimořadne zalohy. A abyste věděli, tak už jsem dokonce pro vas a jen pro vas v hospodě U bulača objednal extra cimru, kde mužete po šichtě doplnit tekutiny i kalorie. A ne, že se tam zase porvete jak koně a podpalite zaclony jako loni v knajpě u Malky. Jo! Abych nezapomněl. Eště jsem prosadil, že vas bude obsluhovat ceckata Božka,…však vy vite, o kteru jde. To ale furt není všecko. Generalni zajistil, že v kantyně bude po šichtě mimořadny prodej bananu, hajzelpapiru a dokonce i bezešvyh silonových punčochaču pro ty vaše krasky, ať se tež raz za čas ukažete v dobrem světle. Takže v sobotu zvedněte ty svoje řitiska a koukejte naklusat do roboty!“
Tentokrát byla účast stoprocentní…..a ať mi někdo vykládá o dobrém slovu a slušném jednání.
Čest práci, ….vlastně, Zdař Bůh!
9.9.2018 Dědek
Dědku,
(MS, 20. 9. 2018 22:17)